Temný les~

Zasmál jsem se. "Jo, hezčí jsi. Na jistotu." Zazubil jsem se na ni. Ano, hezčí byla. Určitě. Trochu jsem se uculil, když jsem si uvědomil, jak se mě tu snažila přesvědčit o tom, že kdybych ji nechal žít já, ona by slitování neměla. Přitom..ona byla hodně podobná. Ačkoli byla pořád něčím jiná.
Poté co jsem jí nalil mi poděkovala a já jenom pokývl. Poté jsem se nějak pohodlněji uvelebil na židli. Dle jejího výrazu jsem pochopil, že se jí to nelíbí. Ale co chce dělat..takhle to pro nás už funguje.
"Takže platí, jo?" Zakřenil jsem se uličnicky. Poté přišla moje otázka. Její odpověď mě na jednu stranu docela potěšila. "Proč?" Zeptal jsem se jí na rovinu a přisunul se blíže ke stolu, abych na ni lépe viděl.

"A to myslíš vážně nebo to říkáš jenom, abys mě potěšil?" Ujistila jsem se ještě, i když jsem si myslela, že to trochu bude spíše ta první možnost. "Ty jsi takové roztomilé culítko, Sebíku." Mrkla jsem na něho, jelikož jsem si všimla jeho dalšího úculu, už jsem neodolala, něco na to neříct.
I tentokrát jsem se napila a nad jeho otázkou chvíli přemýšlela. "Ty bys to tak fakt chtěl?" Zeptala jsem se se zájmem a sledovala jsem jej.
Jenže následně přišlo pokračování toho, co načal. "Já... já nevím, asi jsem se bála, že mi něco uděláš, ublížíš, všichni o tobě povídali jako o nějaké hrozbě, nikdo nevěděl, kdo je ten hybrid. Nechtěla jsem tomu ničemu věřit, opravdu, ale šlo to ze všech stran a když jsem uviděla, kdo je ten hybrid, asi jsem dostala ještě větší strach, než u cizího, ale nevím proč. Ale vím, že prostě takovýmhle kecům se nemá věřit, jenom toho bylo tak strašně moc, že... já nevím. Taky jsem se bála, že tě zase ztratím, že se se mnou po tom všem nebudeš chtít bavit a že si toho třeba moc dovolím a ztratím tě už navždycky." Ani nevím, jestli jsem teď neřekla úplnou srajdu, ale snad ne.
A tak či tak, už jsem to prostě nevydržela, i když jsem se pro to snažila všechno dělat, i jsem se opět napila, ale prostě mě ta touha přemohla, já vstala, přecupitala jsem k Sebovi a prostě jsem si k němu jaksi vlezla a objala ho. Upřímně, lehčí strach se tu objevil i teď, že se ode mě nenechá obejmout, ale proč jsem to tedy dělala? Nechtěla jsem jej ztratit ani takhle, teď jsem o tom delší dobu mlela a nakonec udělám tohle. Třeba je to normální, kdo ví, ale já už se v sobě trochu nevyznala...

Ptala se, jestli to myslím vážně. "Ovšem, že to myslím vážně." Odpověděl jsem jí. Říkejte si co chcete, na světě je spousta hezkých holek, ale Lissi byla jednoduše ta, pro kterou jsem měl vyloženě slabost.
Když mi pak řekla, že jsem "roztomilé culítko" jenom jsem na ni trochu zaraženě koukl. Možná to vypadalo, jakoby mi zaskočilo. "Tohle oslovení se mi dvakrát nezamlouvá." Přiznal jsem se smíchem. Opravdu..pse, čokle, blecháči, Sebe, Bastiene..cokoli. Mohla mi říkat klidně i jiným jménem a ona mi říká, že jsem "culítko". Nééé.
Poté co jsem ji provokoval co se postele týče, to vypadalo, že by na to možná i přistoupila. To bylo fajn..ale co když nám zpychne, když přiznám, že by mi to nevadilo? Nakonec jsem se rozhodl poškádlit ji trochu jinak. "Chci spát ve svojí posteli, ale nechat hosta přespávat na gauči není něco, co bych chtěl udělat." Řekl jsem jí nakonec se zazubením. Ano, budu se jí tu nažulovat pořád. Ačkoli to bude znamenat, že mi bude říkat "Culítko"..blah.
Konečně jsme se dostali k tomu, že mi odpovídala na moji otázku. Vše jsem pečlivě poslouchal..chápal jsem to. "Chápu tě." Řekl jsem jí jednoduše a koukl na její sklenici. Málem zela prázdnotou. "Ah, nenecháme tě přece na suchu." Zamumlal jsem a opět jí sklenici dolil, pak se na ni koukl.
"Copak, upíři se mě bojí?" Optal jsem se jí a jenom sledoval, jak se pomalu zvedá a jde ke mě. Čekal jsem co chce. Popravdě..objetí mě nenapadlo. Ale vůbec jsem si nestěžoval. Pomalu jsem se začal zvedat ze židle, abych ji mohl tak nějak lépe obejmout i já. Poté jsem se k ní lehce skrčil a jednoduše jí objetí oplatil. "Co tak najednou?" Zeptal jsem se jí pomalu šeptem.

Seb mi opět něco potvrdil, a já se opět zářivě usmála. "Tak to děkuji, máš dobrý vkus." Uznale jsem pokývala hlavou.
Nad jeho reakcí pro jeho novou přezdívku jsem se musela uchechtnout. "Hm, taky jsem tě chtěla pochválit, ale tak to mi úplně nevyšlo, no, okeey." Opět jsem se uchechtla.
Jenže nad tím, co řekl pak jsem se zamyslela a přeměřila jsem ho pohledem. Něco mi tady teď asi došlo. Sviňáček jeden. "Že tys to udělal teď takhle schválně? Pche." Zavrčela jsem schválně uraženě a probodávala ho pohledem. Opravdu tohle všechno měla být jen lehká sranda, nemyslela jsem to vážně, ale proč si nepohrát, že?
Následně mě Sebova reakce docela i potěšila. Potěšilo mě, že to chápal. "Děkuju." Tý jó, po kolikáté už mu dnes děkuji? Hh. Když mi dolil sklenici, lehce jsem se pousmála. "Opět ti děkuji. Příště ti přinesu nějakou lahev." Mrkla jsem na něho a hned jsem se napila. Měla jsem teď na alkohol chuť, ale doufala jsem, že se mu tady nestřískám, to snad ne, to doufám poznám, ale kdo ví, v tomhle ohledu jsem si momentálně nebyla jistá.
"A jak... jo, jsou z tebe dost podělaní." Trošku jsem se ušklíbla. Jediné, co mě na tomhle netěšilo bylo to, že jsem v tomhle zapadla do jejich davu. I když, mě ani netěšilo to, že se ho báli. A co jim mám říct? Že se ho bát nemusí, že v líbání a v sexu je skvělej a že je jinak hodnej? Co si asi pak pomyslí? Ale tak či tak, už jsem byla k Sebíkovi na cestě a už jsem ho objímala, přičemž se pomalu začal zvedat ze židle, na které seděl, ale já jsem se ho ani tak nepouštěla. Naopak - když mi objetí oplatil, přitulila jsem se k němu, zavřela oči, chvíli jsem nasávala jeho pach a užívala si to. Očíčka jsem otevřela až když promluvil, ale ještě jsem se nechtěla odtáhnout. "Chci už si s tebou každou chvíli užít, jakoby byla poslední a prostě jsem tě chtěla pořádně obejmout." Zašeptala jsem. Kdybych byla kočka, už bych tu vrněla, i když... já do toho neměla daleko ani v téhle podobě.

Tak nějak jsem ji už jenom poslouchal, čas od času pokýval hlavou. Nebylo moc co říkat, ale na pár věcí jsem přeci jenom odpověděl.
Konkrétně na její "naštvání" jsem zareagoval jenom zářivým úsměvem, který jakoby říkal "já nic". Chm..takový smajlík je facebooku..takový, kulatý, bledý, žlutý..huba zabírá polovinu jeho hlavy..nic? Nevadí. "Nee, neudělal." Řekl jsem nakonec a opět se poposunul na té židličce. Ano, měl jsem potřebu hýbat se. Většinou jsem touhle dobou v lese, jenom tak se procházím, šplhá, běhám nebo se třeba proháním se srnkami. Ale teď pršelo a já měl návštěvu, tudíž ani jít si zacvičit by nebylo vhodné řešení, abych vybil přebytečnou energii. Tak mě napadá, můžu nabrat váhu, když jsem mrtvej? Celkem mě to zajímalo, ale Lissi jsem se na to rozhodl neptat.
Děkovala mi. Já jenom kývl, opět - co na to říkat? Věta "není zač" se sem opravdu nehodila. Na moje dolití sklenice opět poděkovala a řekla, že mi přinese nějakou láhev. Koukl jsem se na ní. "Tak rovnou počítej s tím, že jí otevřeme." Prohodil jsem zamyšleně. Už jsem tam moc chlastu neměl. Tuhle teď už poloprázdnou láhev rumu, dvě láhve té nejlevnější vodky co se dá sehnat a u které by člověk přemýšlel, jestli po dvou skleničkách neoslepne a prakticky prázdnou láhev s whiskey. Pokud něco donese, bude to fajn. V duchu jsem začal přemýšlet, kolik toho vypila. Celkem jsem čekal, kdy se začne nějako prapodivně smát a začne mít zajímavé prupovídky. Zatím se nic nedělo.
Na další slova jsem se pousmál. "Smím se zeptat, co je k tomu vede? Pokud jde o to, jak nakládám s těly, nic se na tom měnit nebude." Řekl jsem jí pobaveným tónem. Tak upíři se mě bojí kdyby věděli, kolikrát si do mě většina z nich kopla, když mě tam Elissa držela, cha.
Přišla část, kdy jsme se do sebe zaklesly a nějako jsem jenom poslouchal Elissina slova. Trochu mě to vyvedlo z míry. Měl jsem jí rád, to ano. Pro pána dozajista víc než rád. Ale jednoduše jsem nějako neměl sílu na to, abych se jí dotkl jinak než při objetí. Prostě to po minulých událostech nějak nešlo. Nehledě na moje provokování před chvílí. Jelikož jsem si nebyl jistý, co jí na to říct, abych ji neranil, jenom jsem kolem ní pevněji stáhl ruce a po chvíli ji pustil. Poté se odtáhl a chvíli na ni koukal.

Seb už tak nějak na nic nereagoval. Ono taky asi úplně nebylo na co, mno... ale nevadí. Jenže pak, po chvilce se tak 'nevinně' usmál a promluvil. "Nee, že jo, vůbec. Já ti to úplně věřím." Důvěryhodně jsem se usmála, nakonec se to ale změnilo v takové menší zazubení.
"Jasňačka." Souhlasila jsem pak a koukala na něho, přičemž jsem se opět napila a pohled jsem pak přesunula zase zpět na něho. Byla jsem ráda, že jsem teď a tady zrovna s ním.
Posléze jej zajímalo to s tím, proč se ho upíři bojí. "Prostě že jsi hybrid, hlavně tě ještě ani nikdy pořádně neviděli, takže neví proč to je a zkrátka jsou slabší než ty. Respektive jsme." Odpověděla jsem a zároveň trochu pokrčila rameny.
Nakonec jsme se tedy ještě objala, respektive já jeho, on mi to tedy oplatil a po nějaké té chvíli se prostě odtáhl a koukal na mě. Já jsem se na něho jen pousmála a pomalu jsem zase odkráčela si sednout. Chm... nevím, nic jiného jsem od toho asi úplně neočekávala, byla jsem ráda, že jsme se prostě objali a tím to haslo. Jo, fakt jsem prostě nic jiného nechtěla.
Když jsem se tedy usadila, i tentokrát jsem se napila a koukla zas na něho. "Hmm... nějaký nápad nebo téma, co budeme probírat teď?" Nadzvedla jsem obočí a nespouštěla z něho oči.

Po chvíli co jsem ji pozoroval jsem si opět do sklenice nalil trochu rumu. Nohy jsem si hodil na stůl a kopl to do sebe. Hřejivý pocit, který sebou alkohol přináší se mi roznesl po ústech i v nose. Několikrát jsem se nadechl trochu hlouběji a hned mi bylo lépe.
Vysvětlila mi, jak je to s tím strachem ze mě. Když to dořekla, začal jsem se smát. Ruku jsem si položil na čelo. Po chvíli můj smích ustal. Dobře, dobře. Kolik jich tam je? Kolem padesáti minimálně..a mají bobky z jednoho hybrida. Božínku, ti jsou tak roztomilý. Stále s pobaveným úsměvem jsem se podíval na Elissu. "Pokud na mě nebudou útočit nebo mi nebudou krást kořist, nic jim nehrozí." Odpověděl jsem jí a protáhl se. "Případně, pokud se nebudu vyloženě nudit a oni mi nepřijdou do cesty." Uchechtl jsem se.
Spokojeně jsem tedy seděl s nohama na stole a sledoval mouchu, která lezla po stropě. Začala tu být celkem tma. A chladno. Chladno mi nevadilo, ale co jí. Koukl jsem se na Lissi, která se zrovna na něco ptala. "Mno..měl jsem v plánu se osprchovat a rozdělat oheň..můžeme jít vedle, bude tam tepleji než tady." Koukl jsem se po ní a chvíli mlčel. Pak se prostě zvedl a přisunul židli. Vzal jsem láhev rumu a natáhl k ní ruku. "Tak pojď. Vedle to bude pohodlnější." Řekl jsem jí a čekal až přijme mojí ruku. Ať už přijala nebo ne, tak jsem se poté přesunul i s láhví do obývacího pokoje.

Seb si udělal pohodlí, jen jsem ho s lehkým úsměvem na tváři pozorovala. Jediné, co jsem nepochopila bylo to, proč se začal smát po mém vysvětlení. Co na tom bylo tak vtipného? Tak či tak, pak mi na to ještě odpověděl. "Dobře teda, ale... co na tom bylo tak vtipného?" Nechápavě jsem na něho koukala a naklonila trochu hlavu k pravému rameni.
Nakonec mi dal ještě další odpověď. Byla pravda, že se to tu začínalo docela ochlazovat, ale zatím bych to ještě zvládla, jen nevím, co bych dělala, kdybych tu pak seděla třeba ještě další půl hodinu. Asi měl dobrý nápad. Koukla jsem se ale ještě z okna. Ani mě nenapadlo, že tu nejspíše přespím, ale nevadilo mi to, byla jsem ráda, že dnešní noc strávím s někým, a ne sama. Hlavně s někým, komu jsem vlastně dost důvěřovala a cítila jsem se s ním dost bezpečně. Jeho ruku jsem tedy následovně přijala. "Jasně." Koukla jsem na něho a po jeho boku jsem vyrazila do obývacího pokoje.
Když jsme tam tedy vešli, téměř hned jsem se zastavila a můj pohled opět spočinul na něm. "Opravdu ti nevadí, že tu s tebou ještě asi nějaký ten delší čas pobudu?" Potřebovala jsem se ještě ujistit. Nerada bych mu tady byla na obtíž...

Zajímalo jí, čemu jsem se smál. "Tobě to nepřijde vtipné?" Zeptal jsem se jí se zazubením. "Nezlob se..ale..celé upíří sídlo je vzhůru nohama kvůli jednomu hybridovi, který si vás nevšímá..je to..roztomilé." Vysvětlil jsem jí.
Následně jsem ji už vedl do obývacího pokoje, kde jsem jí ukázal na gauč. "Posaď se." Broukl jsem k ní a otevřel kamna, abych se podíval, jestli není třeba vynést popel. Asi by to bylo lepší. Něco málo jsem jej vybral železnou lopatkou do kýble a postavil saze vedle kamen. Poté jsem se otočil na ni.
"Nevadí mi to, ačkoli mě to trochu překvapilo...události se dobře seběhly." Mumlal jsem a pak se usmál. Něco mi docvaklo. "Hele..nebudeš je pak trochu děsit i ty? Přecijenom..budu z tebe cítit." Koukl jsem se na ni tázavě. Malý okamžik jsem na ni koukal a pak mávl rukou. "Hah, jdu pro dřevo..čekej." Řekl jsem jí a poté jsem šel do dveří, které mi otevřely cestu do sklepa. Seběhl jsem dolů a zpod schodů vzal pár kusů dřeva a nějaké ty brikety.  Poté znovu vyšlapal nahoru. U kamen jsem pak jednoduše dal dříví a jednu briketu do ohně, zbylé věci jsem vyskládal vedle kamen a pak už jsem jenom škrtl sirkou. Briketa vzplanula okamžitě a já mohl v klidu zavřít prosklená dvířka a sednout si k Elisse.
"Tak. Máš na mě nějaké další otázky? Klidně se ptej, odpovím ti." Usmál jsem se na ni.

Seb se mě zeptal, jestli mi to přijde vtipné. Ale co sakra?! Ne, já fakt nevím. Asi mi to moc nemyslí, chm... to není moc dobré. Ále, pak mi to stejnak vysvětlil. Po jeho vysvětlení jsem pokrčila rameny. "Aha... a je to teda roztomilé nebo vtipné?" Zavrčela jsem nakonec vzápětí. Ani nevím, jestli to mělo být ze srandy - to zavrčení -, ale asi spíše ne... mnom, nevadí, se vstřebá. Určitě jo. Ale proč jsem na něho takhle ošklivě zavrčela? Asi mi malinko hráblo a nebo jsem náladová. Ne, to snad ne.
Posléze jsme došli do obývacího pokoje, tam mi Seb řekl, abych se posadila. Udělala jsem to tedy a koukla na něj, co dělá.
Nakonec mi ještě odpověděl na to, jestli mu to nevadí. "Dobře. No, to máš pravdu." Pousmála jsem se a poté opět pokrčila rameny. "Nevím, něco si vymyslím," zamrmlala jsem, trochu se uchechtla a opět koukla na něho."Jen nevím co," dodala jsem letmo a zamyslela se.
Potom mi ještě řekl, ať čekám, že jde pro dřevo. "Jasně, čekám, haf haf." Uchechtla jsem se a dovyprovodila jej pohledem. Asi bych mu i pomohla, ale už byl pryč, tak jsem to tedy nějak vypustila, tak teda příště.
Když se vrátil, rozdělal oheň a sedl si ke mně. Zeptal se, jestli mám nějaké další otázky. Zapřemýšlela jsem na chvíli. "Jak často a čím se krmíš? Nebo co naopak nemůžeš pít? A jak je to jakoby s proměnou? S tou bolestí třeba i... je to lepší, horší, nebo stejné?" Optala jsem se nakonec zvědavě a zvědavým pohledem jsem na něho i koukla..

Uchechtl jsem se a natáhl se po láhvi. Nad její otázkou jsem chvíli rozjímal, než jsem se dokopal k odpovědi. "Záleží u koho." Odpověděl jsem jí s hravým úsměvem. Když jsem mluvil o ní, bylo to jednoduše roztomilé. U zbytku už to bylo jen vtipné. Popravdě i to její zavrčení mi přišlo roztomilé a tak jsem se místo nějakého vyděšeného výrazu nadále jenom usmíval.
Došel jsem pro dřevo, roztopil a posadil se k ní. Místností se pomalu roztáhlo teplo.
Spokojeně jsem se na gauči roztáhl a opět si z láhve upil trochu rumu. Popravdě jsem začínal cítit, že to působí a čekal jsem, že to brzy začne něco dělat i s ní. Zatím jsem se ale držel v klidu na uzdě.
Konečně začala mít nějaké otázky a já chvíli přemýšlel, na co odpovědět jako první, nakonec jsem to vzal popořadě.
"Jakožto hybrid se krmím krví párkrát do týdne, ale jsem schopný přežít i na lidském jídle. Čím víc krve piji, tím silnější jsem..a jak vidíš, já krev piji celkem dost." Uchechtl jsem se a zaklonil hlavu, abych se zadíval na strop. Došlo mi, že je tu jedna "vychytávka" kterou upíři nemají. Koukl jsem se opět na ni. "Jinak se mohu krmit na upírech a upíři zase na mě. Nevím jak to mají upíři..mě oslabí, když přijdu o krev, ale brzy jsem zase v pořádku." Řekl jsem jí k tomu ještě. Ptala se na moji přeměnu. Jo..měl bych se strachovat, brzy to zase přijde.
"Vlk je silnější a ze začátku bylo těžké opět dostat ovládání se pod kontrolu, čas od času jej nechám ať si dělá co chce, ale to se raději zavírám v cele ve sklepě. Bolí to tak nějak stejně, nic se na tom nezměnilo." Chvíli jsem se na ni koukal. Mě v hlavě dost štrachalo, jak to má Elissa teď s muži. Ano, hodně mě to zajímalo.
"Smím mít trochu osobní otázku?" Zeptal jsem se jí a aniž bych čekal na odpověď, položil jsem ji. "Jsi teď vlastně s někým?"

Pozorovala jsem jej a když mi odpověděl, lehce jsem jej probodla pohledem. Zajímavé bylo, že ačkoliv jsem nasadila vcelku nepříjemný tón, on se furt usmíval. Až jsem nad tím jen zavrtěla hlavou a v mém xichtíku se později objevil menší úsměv. "Fajn, fajn." Zakývala jsem nakonec jen hlavou.
Když už Sebík tedy zatopil, opravdu tu začínalo pomalu, ale jistě být tepleji a tepleji. Pohodlněji jsem se tedy uvelebila na gauči - vyšoupla jsem si tam i nožky, pokrčila je, kolena rukama objala a opřela jsem si i hlavu. Chmmm, mnohem lepší.
To mi už následně Seb začal všechno vyprávět. Respektive - nic mi nevyprávěl, odpovídal mi na moje otázky, takže mi nic nevyprávěl. "Ahá, ahá. Už jsi jako Pepek Námořník, jenom jeho posiluje špenát." Zazubila jsem se.
Jeho další otázka mě však lehce zaskočila. Zajímalo mě, proč to zajímá jeho. No, budete se divit, ále! Elisska vlastně teď nikoho neměla. Když jsem se na těch pár let odstěhovala, hodně mladých mužů na mě něco zkoušelo, když jsem ale nechtěla, byli na mě schopni i zaútočit, ale díky bohu to byli jenom lidé, tak nebylo zas až tak těžké je přemoct, i když... procházka růžovým sadem to taky nebyla. "Nene, nikoho nemám." Koukla jsem nakonec na něj. "A co ty?" Obrátila jsem otázku na něho. U Seba bych se ani nedivila, kdyby někoho měl. Nechtěla jsem o něm říct, že by byl třeba děvkař nebo tak, ale byl táák úžasnýý, žee prostěě... no, však víte. Jeho by asi fakt brala každá, hh. Nicméně, neručím, že se jeho vyvolené někdy třeba něco nestane. "Omylem" možná někdy jo. Ne, nebudu přece blbá. Mám ho ráda, takže mu přeju štěstí a kdyby pro něj byla jeho vyvolená štěstí, tak mu to nesmím zkazit. I když, řeknu vám, že žárlit prostě budu i kdyby se na nějakou jenom usmál... už to tak bude. Po tomhle mém zamyšlení jsem ale přehoupla tedy pohled opět na něho a zajímala už mě jeho odpověď.

Pohledem jsem sjížděl to, co mi z jejího těla dovoloval vidět oheň z kamen. Plameny olizovaly sklo a místností se opravdu táhlo teplo. Nalil jsem si trochu rumu do úst a polkl. Alkohol mi hezky prohřál hrdlo a já cítil, jak mě nepřestává hřát v žaludku.
Když jsem jí to vysvětlil, přirovnala mě k Pepku Námořníku, což mě dost pobavilo. po tváři se mi rozlil pobavený úsměv. "Když ti to pomůže pochopit to lépe, budiž.." Řekl jsem nakonec s provokativním úsměvem a napil se znovu. Poté jsem s ní natáhl ruku s lahví. Sakra, říkal jsem, že už budu brzdit..nu, teď už musím.
Moje další otázka, kterou jsem z ní mámil, zda má přítele, nezůstala bez odpovědi. Ačkoli se mi dlouhá odmlka moc nezamlouvala, s odpovědí jsem byl spokojený. Nikoho totiž neměla..to se nedalo říci o mě. Trochu jsem se usmál, když otázku oplatila. "Mám známost." Potvrdil jsem jí a zamyslel se. Chvíli na mě bylo přemýšlení dost znát. "Vlastně mám pocit, že jí asi i uvidíš.." Uchechtl jsem se trochu, když jsem si uvědomil co je za den a kdy moje krasotinka chtěla přijít. Tedy, krasotinka, mno. Spíše děvče které o mě mělo nemalý zájem, nadbíhalo mi, zkoušelo to na mě a já toho čas od času zneužil. Nebyla to žádná ošklivka, tak jsem neměl důvod se držet zpátky, že.

Za moje krátké bytí tady jsem zatím nestačila poznat moc osůbek. Ale jednu výjimečnou přece jenom ano. A přesně tou byl Sebastien Davello. I přes můj charakter jsem se do něho pobláznila a byla jsem snad schopna udělat cokoliv. Jenže znáte to - v téhle situaci v tom asi dost velkou roli hrála naivita, která mě poslední dobou doprovázela skoro na každém kroku. Mno jo.
Nicméně, mému Sebíkovi jsem řekla, že bych dnes na večer měla přijít. Ačkoliv bylo pěkně špatné počasí, rozhodla jsem se, že přijdu. To mě přece od mého milovaného neodradí, nebo ano? Ne.
Tak či tak, vydala jsem se teda k jeho chaloupce v lese.
Zanedlouho jsem tam tedy byla, přičemž jsem zaklepala a aniž by se mi někdo pokoušel otevřít, sama jsem zkrátka ladně vlezla dovnitř. "Zlato?" Křikla jsem lehkým křehkým hláskem a porozhlédla se. Cítila jsem ho v obýváku, ale měl tam i společnost. Ani tam jsem se nebála vejít. Byla to nějaká upírka. Lehce jsem se ušklíbla. "Zdravím, doufám, že vás neruším, ale přišla jsem, jak jsem ti říkala." Sladce jsem se usmála a koukala na jeho dámskou společnost. Nevím, nevím, ale ta holka se mi prostě nezdála. Hlavně tu byla jenom v tričku. V JEHO TRIČKU!

Pozorovala jsem Sebíka stejně jako on mě. Věděla jsem, že teď už by mě od něho prostě na 11 let nikdo neoddělil. Ne, to už bych nedopustila. I když mezi námi byla možná ještě lehounká zídka, která ale snad již brzy bude pryč.
Na Pepka Námořníka už jsem nereagovala. Zatímco na jeho odpověď ohledně přítelkyně jsem se zatvářila překvapeně. Ne, zaskočeně. Upřímně, byla jsem na sebe teď naraná, žárlila jsem jako svině a chtěla jsem tu dotyčnou hned teď roztrhat, co mi tu oblézá Seba! Ta půjde, sviňským krokem. To si pište. "Aha." Řekla jsem s ledově klidným pohledem a lehounkým úsměvem, když v tu ránu někdo zaklepal a vešel. To je ona. Pomyslela jsem si, když mě do nosánku trefil vlkodlačí pach. Pozorně jsem její hlas poslouchala a jí vnímala. Dokonce se pak objevila i v obýváku. Bývala bych po ní skočila hned, ale zkusíme si pohrát, holčičko. Nicméně, raději jsem se na to dost napila a bylo mi jedno, že před ní.
"Zdravím, určitě nás vůbec nerušíš." Usmála jsem se posléze mile a pozorovala ji. Áno, Elissa herečkou. "Kdopak vlastně jsi?" Koukla jsem na Seba, že nás třeba představí, i když já to moc dobře věděla. Musela to být ona. Kdo jiný by na Seba v tuto dobu klepal a jen tak si vešel? Jojo, ona vešla, ale neodejde, minimálně ne v pořádku.

Řekl jsem tedy Lissy, že přijde moje společnost. Vypadala, že jí to je celkem šumafuk. Chvíli po mých slovech se ozvalo zavrzání dveří a hlas drobné blondýnky. Usmál jsem se a otočil se částečně směrem ke dveřím, ze kterých měla přijít. "Reily?" Zavolal jsem nazpět a pak se znovu otočil ke kamnům.
Dívka nakonec vešla a já se jen usmíval nad tím, jak ani jedna neví co říkat. "V pořádku, od ničeho nás nerušíš." Odpověděl jsem jí a natáhl se po láhvi alkoholu na stolku, který jsem jí pak podal. Mohla by si taky přihnout, ať nejsme na sračky jen já a Elissa.
Pomalu jsem se zvedl a sledoval dívku přede mnou. Došel jsem k ní a pak se koukl na Elissu. Byl bych rád, kdyby žárlila. Nevěděl jsem proč. Asi jsem si potřeboval něco kompenzovat. "Venku prší, jsi promočená." Zamumlal jsem a shrnul jí z čela mokré vlasy za ucho. "Měla by ses osprchovat..a jít do něčeho suchého." Zamumlal jsem to jako kdyby to byl nějak znalecký posudek od lékaře.

Když jsem vešla do Sebastienovo chaloupky, jako první promluvil Seb, zavolal mé jméno. Poté ta upírka. Řekla, že vůbec neruším, usmála jsem se na ni, když jsem jí viděla do tváře. Nemohla jsem si pomoct, ale vůbec jsem ji nevěřila, něco se mi na ní nezdálo. Nicméně jsem se rozhodla se na ní vyprdnout, já jsem tu kvůli Sebastienovi, nikoliv kvůli ní. Ji jsem tedy už lehce ignorovala, načež jsem došla blíže k Sebovi, který mi taktéž řekl, že neruším. Poté mi podal láhev alkoholu. Co vám budu povídat, neměla jsem s alkoholem tolik zkušeností, proto jsem se bála, že budu opilá nějak hodně a něco špatného udělám. Nevím, jak moc mě znáte, ale i přesto, jaká jsem, se občas neumím ovládat. Úplněk je sice v sobotu, ale já měla "drápky" i jako člověk. Obzvlášť ten opilý, ale i tak jsem alkoholem nepohrdla a napila se. Páni, dlouho jsem jej neměla, ale co vám budu povídat, byl dobrý, i na to, jakou jsem s ním měla zkušenost.
Jenže to už se Sebí zvedal, položila jsem tedy tu lahev zpět na stolek, přičemž ke mně akorát došel. Nad obojím, co mi řekl, jsem se usmála. Bylo hezké vidět, že o mně má jakousi starost. "Já vím, ale s sebou nemám nic suchého, leda bys mi také něco půjčil, jestli si pak nebudeš připadat jako půjčovna." Pobaveně jsem se usmála a hned na to jsem jej krátce políbila, odtáhla se od něj a otočila se na tu upírku. "Jsem Reily, ty jsi?" Optala jsem se jí a podala jsem jí ruku, ale zůstala jsem dostatečně blízko u Seba. Přece jen by mě zajímalo, co je ona zač, zkrátka být tady s někým, o kom vím jen to, jestli je upír, vlkodlak nebo člověk bylo blbé. I když někdy to byla hodně dobrá informace, ale já si ji mohla zjistit kdykoliv, takže pro mě spíše automatická informace.

Ta čubka mě štvala už jen když udělala první krok v téhle chatě! Nejen, že si sem nakráčí jako nejhezčí a nejlepší, ale taky si dovolí mě ignorovat. Měla jsem co dělat, abych se jí nepřicucla ke krku a nepila, dokud jí celou nevypiju. No jo, Elisso, je to ale Sebova holka. Už jenom kvůli tomu jsem se musela držet. Seba jsem měla ráda, určitě o hodně víc, než jen ráda a přála jsem mu štěstí (tedy sebe - haha) a to i ve formě téhle ehm ehm... holčičky.
Když se napila toho alkoholu, to bylo v pohodě, ale víte z čeho se mi chtělo zvracet? Když se jí Seb dotkl a co hůř! Když ona jeho oblízla. Měla jsem chuť Seba vzít a strčit mu hubu pod dezinfekci. A víte co si ta Reilynka ještě dovolila? Představit se mi a ještě ke mně natáhla ruku. Pozvracím se jí na ruku za chvíli. "Elissa." Řekla jsem s úsměvem falešným jako idiot. Samozřejmě, herečka jsem byla dobrá - to už jsem měla nacvičené z několika let předtím. Její ruku jsem tedy přijala, ale myslela jsem si, že si ji za chvíli useknu. Ani nevíte, jak mě její přítomnost srala a jak bylo těžké hrát, že mi to vůbec nevadí a přeji jim to. Ano, Sebovi jsem to štěstí přála, ale furt do mě dloubala myšlenka, že by byl šťastnější se mnou, jestli se ale rozhodl takhle, budu muset zůstat jako kamar... nikdy! NE! Nebudu kamarádka, nebudu tu děvku zabíjet, ale ukážu mu, že právě teď má kámen, ale může mít i diamant. Rozmyslela jsem se a ano, opravdu jsem to myslela vážně.

Reily si vzala nabízenou láhev a přihnula si. V tu chvíli mohla vidět spokojený, hravý výraz na mojí tváři. Jakmile dopila, odložila ji zpět na konferenční stolek, odkud jsem jej původně vzal já.
Chtěl jsem jí nabídnout něco svého, nevadilo mi to, spíše jsem to viděl jako samozřejmost. Nechtěl jsem ji nechat aby tu mrzla v mokrém. Navíc pro ně obě to bude jako šaty nad kolena. Což pro mě byla celkem výhra...
"Něco ti půjčím.." Souhlasil jsem klidně, natáhla se ke mě a políbila mě. Pak se odtáhla. Hned poté co se podívala na Elissu jsem si ji chytil kolem pasu a nehledě na to jak byla mokrá jsem ji k sobě přitiskl a políbil ji trochu náruživěji a déle než ona prve. Teprve pak jsem ji nechal aby se bavila s Elissou. Bylo by ode mě slušné je představit, ale ony se o to postaraly sami. Jen jsem je tiše sledoval, než jsem se koukl za sebe. Měl bych jí donést nějaké triko..ale proč bych se namáhal. "Jdi se převléct. Kde mám hadry víš." Rozhodl jsem se, že přece ví kde co je a chodit umí, tak si tam může dojít sama. Sice to byla fajn holka, ale nic moc pro mě neznamenala. Neměl jsem velikou potřebu kolem ní skákat jak si píská. Ano, pomohl bych jí. Ale přišlo mi dost, udělat pro ni to potřebné minimum. Když jsem koukl na Elissu, zdálo se mi, že malililinkato žárlí. Ale nechtěla to dát najevo. Posadil jsem se zase zpět na gauč a napil jsem se. Spokojeně jsem se rozvalil a s poměrně kamenným výrazem civěl do prázdna, opírajíc si láhev chlastu o břicho. Hodil jsem očkem po Elisse, jakmile Reily zmizela. "Jak se ti moje holčička líbí?" Na tváři se mi usídlil provokativní úsměv. Zajímalo mě, jestli jí dojde, že mi o tohle jde. Přiznat to na plnu hubu jsem ale nehodlal.

Seb mi pověděl, že mi něco půjčí. Koukla jsem na něho, pokývla hlavou a usmála se. "Díky." Šeptla jsem spokojeně, ještě před tím, než mi věnoval polibek na trochu jiném levelu, než co jsem mu darovala já. Spokojeně jsem zamručela.
Posléze jsem se představila s tou Elissou. Budu doufat, že s takovou si nic nezačal. Protočila jsem očima, když mi Seb zrovna řekl, ať se jdu převléct. Pokývla jsem a poslušně jsem odešla ještě nejprve do koupelny, kde jsem se chtěla trochu omýt a usušit, načež jsem se poté vydala do Sebova pokoje, který mi měl poskytnout něco suchého na sebe. Nebyly to první Sebovo věci, které jsem si šla půjčit. Ách, měla bych mu tamty potom navrátit...

S takovým tím křečovitým americkým úsměvem jsem sledovala jejich skoro rodinou idylku. Něco ti půjčím, ah, Reily, Reily! Opakovala jsem si v mysli, jasný, uděláme si Sebovooblečenípárty, oujé (a jo - dohromady je to naschvál, haha).
Jestli ještě budu dvě minuty sledovat, jak se cucají, tak jí odříznu rty od huby a vyškrábu oči, ani nevíte, jak dlouho jsem to někomu neudělala! Povídala jsem si sama pro sebe, i když jsem věděla, že by bylo lepší, kdybych se uklidňovala, momentálně jsem se ještě dráždila.
Posléze, když ta lehká děva odešla, Seb mi položil otázku, načež jsem se na chvíli podívala směrem, kterým odešla, než můj nepříjemně probodávající pohled skončil na tom hříšníkovi - Sebovi. "To si snad děláš prdel? Ještě se mě budeš ptát?" Vyjela jsem zprvu, s jistotou, že mě ta kurvička neuslyší. "Myslím si, že můj názor ti je jasný." Zavrčela jsem už klidněji, načež jsem se vydala k alkoholu, abych to "zapila." Touto otázkou docela vyhrotil mé pocity a dojmy. Momentálně jsem se po napití musela pořádně párkrát zhluboka nadechnout. "Možná, že by bylo lepší, kdybychom to přespání zrušili a já vám teď nechala večer jen pro sebe, ne? Nebudu přece otravovat, když ti přišla cenná návštěva." Pověděla jsem mu v "klidu" a ještě jednou se napila, ale při zvednutí lahve se mi už jen lehounce zatočil svět. A jéje, brzy to přijde.

Jen jsem se na Elissu, která mínila explodovat uličnicky zubil, mezitím co jsem se napil z láhve. Tohle se mi líbilo, bylo to přesně to, co jsem chtěl. Přišlo mi roztomilé, že na ni žárlí. A mnohem víc se mi líbilo to, že ke mě pořád nco cítila. "V klidu, názor na ni máme..svým způsobem podobný." Řekl jsem upřímně. Věděl jsem, že nás neuslyší, právě byla ve sprše. "Je hezká ale..je to takový.." Zamručel jsem, zamyšleně, odkládajíc láhev s chlastem a opírajíc se trochu pohodlněji o gauč. Láhev přebrala ona a také si přihnula. "Není to to, co bych hledal. Jen chvilkové povyražení." Uchechtl jsem se nakonec a koukl po ní. "Něco jako jsem byl tenkrát já pro tebe." Zakřenil jsem se na ni a pak se jen usmíval. "Ale..takovou důležitost bych jí nedával. Je tu prakticky pořád, spíš jí mám plný zuby, než abych měl potřebu ji vidět." Mručel jsem. Reily vypínala sprchu. Povzdechl jsem si a pak koukl na Elissu, která vypadala, že se jí chlast lehce dostává do hlavy. "Lissy se mi opila?" Konstatoval jsem s nevinným úsměve, a nakloni hlavu ke straně. Jak to jen skončilo minule? Pousmál jsem se nad tou myšlenkou.

Štval mě i Sebův usměv. Haha, fakt vtipné, no jo, Sebe. Až tak, že se občas zapomínám smát, že? Trochu jsem zvedla oči v sloup, vydechla, ale raději jsem na to nic nenamítla, ale tak... co taky, že? "Už ani necukneš koutkem, debílku!" Nebo jak? Hmm, ne.
Kadždopádně, co Seb řekl poté mě řádně zaskočilo, až mi malém orgány z těla vyskočili, ale jen málem. Něco jako jsem byl tenkrát já pro tebe. Ale prdlajs, tak ses jenom cítil. Měl pravdu, no, já se tak chovala, ale postupem času, například za těch X let, si člověk uvědomí, co cítí a že to nikdy nevymizí. Ano, ano. Potom, co Seb domluvil i s tou otázkou, koukla jsem na něho a zamračila se nad tím, proč mě má tak přečtenou. Smrad jeden. "Neopila," ukázala jsem na Seba, tedy chtěla jsem, ale prst mířil malilinko šejdrem, "ale doporčuju ti, aby si tvé květince řekl, že party končí, jinak nedopadne dobře." Dodala jsem a napila se ještě jednou, načež jsem chlast položila na stůl, div nespadl a sedla jsem si na pohovku, párkrát zamrkala a sledovala ho. "Jsem ráda, že se víceméně shodujeme, ale má otázka teď zní, jak dlouho se před ní chceš ještě přetvařovat?" Tázavě jsem nadzvedla obočí a snažila se na chvíli nepůsobit opile, jelikož tahle otázka byla ještě řečena mým neopilým malým já.

Zdálo se mi, jakoby ji moje mínění o mojí přítelkyni trochu překvapilo. A vlastně většina toho co jsem řekl ji asi překvapila. Ale mluvit začala až když už jsem já neměl co jiného říct. "Jo, to známe." Zaculil jsem se na ni sladce a koukal na ni, jak ukazuje směrem ke krbu. "Hah, co jí mám říct?" Křenil jsem se na ni. "Jediné pro ni přijatelné vysvětlení situace by pro ni bylo, že dneska jedem trojku." Zašklebil jsem se na ni trochu, čekaje, jestli něco namítne, přičemž mi cukali koutky. Sledoval jsem jak položila láhev málem vedle desky stolu a pak přesunul pohled na ni. Koutky mi zase začínali cukat. "Já se nepřetvařuju, je dobrá v posteli." Zamumlal jsem nevinně a pak se začal smát. "Ne..je mi líto ji jen tak vykopnout." Přiznal jsem nakonec. "Navíc, v tomhle svrabu se mi ji nechce posílat pryč, je promrzlá a nehodlám ji nechat se zase trmácet zpět k vlkodlakům, když venku leje takhle.." Stejně jako Elissa, i já jsem měl trochu v kotrbě, což mi bralo zábrany v mluvení.

Seb mi můj argument na neopití asi nevěřil nebo co, pche, smrad jeden. Po dalších slovech jsem ho chtěla profackovat. "Jestli tu necheš mít nazvraceno, tak to už znova neříkej." Protočila jsem otrávěně očima. Jenže jestli budu takhle pokračovat, pozvraceno tu bude. Napadlo mě pak. Jo, to byla pravda. Takže proč se nenapít? Teď sedím, tak pohoda.
Jenže pak začal znovu mluvit, momentálně jsem měla chuť ten alkohol vyprsknout. Mně by z té huby furt něco lítalo, haha. Opět jsem jinak Seba nechala domluvit, než jsem párkrát pokývla hlavou. "Je dobře, že tu máš zatopeno, tady ti nenastydne." Pověděla jsem mu, jako bych měla o Reily "starosti" a přívětivě jsem se usmála, ale pak jsem se znovu napila. "Kdy máte úplněk? Já jenom aby mě nezabila ve spánku." Prohodila jsem pro jistotu, i když v mém stavu už mi to asi je i trochu jedno.